Pragovka Gallery a The White Room vás srdečně zvou na další z řady synchronizovaných vernisáží. V rámci programu budou zahájeny dvě nové výstavy v industriálním prostoru Pragovky doplněné o patřičný komentář s umělci a kurátory výstav. Zároveň budete mít možnost navštívit již probíhající výstavu Vezme to ruka, představující umělce, kteří prošli ateliérem Malby vedeném Klaudií Koszibou na VŠVU Bratislava. Výstavy budou trvat do 20. května 2018.
18:00 společné zahájení výstav Petra Brázdilová : Chronika stavební kultury jedné malé obce a Martin Matoušek : No limits
18:30 vernisáž výstavy: Petra Brázdilová / Chronika stavební kultury jedné malé obce / Pragovka Gallery
19:00 komentovaná prohlídka: Vezme to ruka / Výstava studentů a absolventů Ateliéru Malby na VŠVU Bratislava
19:30 vernisáž výstavy: Martin Matoušek /No limits / White Room
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Petra Brázdilová: Chronika stavební kultury jedné malé obce / Pragovka Gallery
24. 4. - 20. 5.
Cyklus obrazů Petry Brázdilové čerpá z dědictví normalizační architektury v její rodné obci Bystřička na Valašsku. Autorka si coby místní kronikář/interpret klade za úkol poměrně ambiciózní a vlastně vědomě nereálný cíl, zmapovat a obrazově zachytit všechny stavby nacházející se na území obce, zejména místní evergreeny - Hasiči, Sokol, Obecní Úřad, místní putiky, obchody atd.
Jak autorka sama dodává: "Dobová estetika těchto nijak přitažlivých staveb oslovuje svou nejednoznačností: svébytností a zároveň ignorantstvím vůči okolí, stylovou nesourodostí a současně vynucenou uniformitou."
Petra Brázdilová pojímá celý projekt jako malířský úkol, jež svou sugestivní a rafinovanou hrou s formou, námětem a vlastní hravou sebereflexí překračuje i projektovo-badatelské pozadí celé práce. Nakonec tak spíše dospívá k mnohovrstevnaté výpovědi a umělecké formě, která to, co bylo původně místně specifické posouvá do podoby, která v některých rysech hraničí až s určitou znakovostí, čirou fantazií nebo sdíleně prožívanými symboly.
Promyšlená míra nadsázky, oscilování mezi komičností a tragičností a pohrávání si s vlastní identitou, jsou prostředky umělecké hry, které uvozují další témata, jako jsou například vztah centra k periferii, korigovaného záměru a nepředvídatelné nahodilosti, osobního a sdíleného, afektovaného a upřímného, úspěšného a neúspěšného.
Kurátor: Martin Nytra
Martin Matoušek: No limits / White Gallery
3. 4. -20. 5. 2018
Hladké malby Martina Matouška vtahují diváka do děje pozvolna, za to však bez hranic a limitů. V totálně abstraktní šíři ukazují odmaterializovanou přírodu v její základní formě, kdy se divák stává svědkem procesů vznikání a zanikání geologických forem krystalické průzračnosti. Málokdo po Gerhardu Richterovi nebo Marku Rothkovi dokáže vnímat a rozvíjet jejich odkaz tak, aby nespadl do pasti nápodoby, ale vytvářel s nimi dialog. Čistá malba – zdánlivě bez detailů – kde se v radostných až Turnerovských fériích odehrává brutální ponor do nevědomí vnitřních krajin – mentálních světů, v nichž i jazyk oněmí a přestane fungovat, ukazuje cestu k odosobněné rovině pocitů. Třpytivá barevnost vyniká na mahagonových deskách ve zmíněné hladkosti a vše plyne v čisté estetice nového romantismu. Monumentální obrazy Martina Matouška v sobě nesou melancholii a řád, kdy obojí nezápasí, ale vyniká a existuje v harmonii.
To je jedna z výchozích etap jeho díla z předešlého roku. Posléze přichází Matoušek s novou formou. V obrazové ploše začne uplatňovat fragmenty starých tapetových vzorů jako brutální vrstvení, kterého jsme svědky v nivelizaci dnešních hodnot. V kompozici pak otevírá útržek krajiny rozpačitým ohlédnutím – opět jako fragment. Ostatně starší dílo autora podivuhodně reprezentuje industriální kategorii našeho světa jako obraz civilizace zániku. Staré ustupuje novému a zjevuje svou monstróznost z mlhy nevědomí.
Kurátor: Patrik Šimon
